Sektor střed: A S sever: L H E západ: U K P jih: C J B východ: M Z T

Bližší informace ... zde ...

Na sever od Prahy, doslova pár kilometrů od dálnice z Prahy na Teplice, je stará obec Panenské Břežany. Hned dva zámky se nacházejí v této historii opředené obci. Ten dolní je smutně proslavený tím, že v něm měl svoje sídlo užíval zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich s manželkou Linou a dětmi. Z bran tohoto zámku také vyjel na svoji poslední cestu, kterou mu překazili svým hrdinským činem českoslovenští vojáci - parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří byli pro tento úkol speciálně vycvičeni ve Velké Británii.

Možná si vzpomenete na úvodní scény ve vynikajícím československém filmu Atentát z roku 1964 (novodobé filmy západní provenience na toto téma jsou již jen ubohými slátaninami hollywoodského střihu), kde je právě zámek v Panenských Břežanech ukázán.

Historický areál tzv. horního zámku se skládá z překrásného barokního zámku a zcela unikátní kaple sv. Anny, projektované slavným architektem barokní gotiky Janem Blažejem Santinim-Aichelem. Komplex se od roku 2012 nachází v majetku Oblastního muzea Praha-východ, které zde vybudovalo a teprve nedávno otevřelo Památník národního útlaku a odboje a moderní, interaktivní expozici "Zločin a trest".  Expozice v Horním zámku v Panenských Břežanech vás přenese do období II. světové války. Kromě dobových uniforem (např. uniforma plukovníka Jaroslava Nováka, před válkou velitele pevnosti Hanička) tu objevíte dobové tiskopisy a korespondenci, díky spolupráci s Pankráckým památníkem je zde vystavena také kopie pankrácké gilotiny, s níž se během období okupace popravovalo, a dveře z pankrácké věznice.

V další části se nachází třeba vagon smrti nebo samopal „Špagin“, pozůstalost po buchenwaldském vězni, kámen z appellplatzu z památníku Flossenbürg, dar památníku Flossenbürg, (jelikož Panenské Břežany byly pobočným koncentračním táborem KT Flossenbürg) či originální pamětní deska z domu na Porchester Gate, kde byl připravován atentát na říšského protektora R. Heydricha. O tomto tématu část expozice pojednává, zejména o událostech vedoucích k atentátu. Kromě historických exponátů, například zbraní uvidíte v moderním multifunkčním sále promítané dokumenty i dokument o operaci Anthropoid. Expozice je udělána bez stávajícího ideologického balastu, čili s historií seznámený návštěvník nebude zklamán.

Celá expozice je zakončena „potrestáním“ válečných zločinců. A to nejen německých (včetně expozice soudního procesu a popravy K. H. Franka), ale i českých vlastizrádců. V rámci očisty národa po konci 2. světové války byli souzeni nejen pomahači gestapa z řad bývalých parašutistů a partyzánů, ale i tzv. aktivističtí novináři. Tedy zástupci sdělovacích prostředků (dnešní mluvou masmédií nebo mainstreamu), kteří zradili svůj národ a aktivně spolupracovali s německou okupační mocí.

Po 2. světové válce se československá justice vypořádala s kolaboranty velice tvrdým způsobem. V tzv. retribučních procesech bylo mimořádnými lidovými soudy za kolaboraci s okupačními orgány odsouzeno 730 obyvatel. Soudy ovšem neměly standardní podobu. Pouze předseda pětičlenného senátu byl profesionálním soudcem, proces trval pouze tři dny, proti rozsudku nebylo možné odvolání a jeho vykonání proběhlo okamžitě po vynesení.

Návštěva Památníku národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech a zejména expozice "Zločin a trest" by se měla stát povinnou pro všechny sluníčkáře a naše dnešní „aktivistické novináře“. Aby věděli, že i náš národ umí řádně potrestat všechny, kteří jej zrazovali a zrazují.  Zatím si žijí v blahém pocitu beztrestnosti, kdy mohou urážet a napadat skutečné vlastence, kterým není lhostejný osud jejich země a národa. Ale jak nám historie říká, všeho jenom dočasu a každému se dostane po zásluze jeho odměny nebo trestu.

- apt -

https://www.do-muzea.cz/pamatnik-narodniho-utlaku-a-odboje-panenske-brezany/

http://nassmer.blogspot.com/2010/05/vyrovnani-se-s-valecnou-minulosti-do.html

Předčasný svátek Osvobození naší vlasti od německých okupantů (nedůstojně slavený jako úlitba našim novým „přátelům“ – předchozím mnichovským zrádcům - již 8. května) se rozhodla ZD oslavit v režii mělnické skupiny ZD Nemesis opravdu důstojně – náročným střeleckým výcvikem. Zkušený instruktor si vzal do parády nejen členy vlastní skupiny, ale také domobrance pozvané z dalších skupin Zemské a Národní domobrany z oblasti Prahy a Středních Čech.

Cvičily se nejrůznější střelecké situace, tedy nejen obvyklá statická střelba. Účastníci výcviku tak měli možnost získat nové střelecké zkušenosti, dovednosti a též si prověřit své již získané návyky a případně být opraveni instruktorem při chybném postupu při střelbě.

Je potřebné vzpomínat a hlavně NEZAPOMÍNAT na nevojenské oběti války, na to, kdo jim toto utrpení nebo smrt způsobil a hlavně na to, že největší podíl na osvobození Československa od německých fašistů měla Rudá armáda a až následně další spojenci protifašistické koalice.

Proto jako vyvrcholení oslav Osvobození Zemskou domobranou bylo vzdání cti, vzpomínka a pietní položení kytice českých šeříků k památníku věnovaném vojáky Rudé armády obětem z Lidic, jako vzpomínku na obec Lidice a její obyvetele, vyhlazenou 10. června 1942 německými nacisty.

Klára Samková: Ještě jednou k Francii po teroristickém útoku

1) každému studentovi střední vojenské školy musí být jasné, že jde o bojovou zkoušku. Jde o průzkum bojem. Synchronizace útoků do jedné hodiny, jejich stupňování a organizace nesvědčí o ideologicky zmatené drobné skupině teroristů, která provede individuální útok, aby si pohladila své psychologicky zmatené ego zatemnělé pomstou. Akce byla profesionálně naplánována a organizována a měla za úkol, vedle vyvolání zmatku a strachu, vyzkoušet reakční dobu policie a jejich složek a případné zapojení armády a dalších údů státu. Takže zatímco zdrogovaní mládenci prožívali svůj orgasmus z krvavé strašné lázně, dovedu si představit, jak o kousek dál stáli jiní, měřili dojezdové časy, množství přistavených jednotek a zkoumali jejich vybavení. A pak další, kteří sledovali vše dohromady.

2) nebyla to první zkouška. Tou první byl vražedný útok na jistý humoristický časopis. I tam, dle mého názoru, bylo vše shora uvedené zkoumáno.

3) slyšíme stále, že tajné služby vše zkoumají a že potřebují další a další pravomoci, abychom byli chráněni. Jestliže ale ve včerejším případě tajné služby evidentně nic nevěděly, pak jsou neschopné, anebo byl útok připravován mimo území Francie a lidmi, kteří na místě dlouho nežili.

4) je evidentní, že "migranti" jsou armádou v civilu. Jestliže na příklad europoslanec Tomáš Zdechovský tvrdí, že migrace a teroristické útoky nemají nic společného, tak při veškerých svých osobních sympatiích k němu tvrdím zase já, že je naivní idealista. Dnes je zřejmé, že každý z "migrantů" má svůj úkol. Každý ví, kdo je jeho velitelem. Každý ví, kam se musí dostavit a kde zůstat (viz. jak Němci neví, kam se jim uprchlíci ztrácí). Každý se dopředu přes Internet seznámil s místem svého úkolu, s mapami i obrázky.

5) nedovedu si představit, co se stane v okamžiku, kdy najednou v Evropě udeří několik tisíc skupin. Příslušný počet lidí už k tomu mají. Prostředky k dorozumění také. Už ne těžké vysílačky. Počítač a mobil má každý v kapse. Pokud to byl průzkum bojem, pak je to předehra k hroznějším činům. Nyní teroristé uvidí v přímém přenosu schopnost státu a reakci obyčejných lidí. Proto si se vší vážností dovolím žádat ministra obrany, aby … začal připravovat tuto zemi na válku. 

Klára Samková, narozena v r. 1963 v Brně, je česká advokátka se specializací na občanské a rodinné právo, obchodní právo, ústavní právo a lidská práva a zároveň aktivistka a politička. Klára Samková se ostře vyjadřuje proti islámu a uprchlické vlně směřující z Afriky a Asie do Evropy

Často slyším na adresu domobranců slova despektu a opovržení – jo, to jsou ti obtloustlí staříci nebo životem nedocenění muži středního věku, kteří běhají po lesích a hrají si tam na vojáky. Něco mezi neškodnými blázny a naivními hlupáky. Navíc proč bychom měli mít nějakou domobranu, když tu máme profesionální armádu a stále se rozrůstající neméně profesionální policejní sbor? Často tato slova slýcháme právě od těchto profesionálů. Naštěstí ne všichni z nich mají názory typu já mám zbraň, moje manželka a děti také my se ubráníme. Komu se ubráníte!? Jednotlivým kriminálníkům, to zřejmě ano. Ale proti hordě ozbrojených útočníků nemáte SAMI sebemenší šanci!